Ach, ta éčka! U barevných dětských potravin si raději důkladně prostudujte obal

Proč mají éčka tak špatnou pověst a potraviny s velkým množstvím „E“ raději vracíme do regálů? Vyhláška ministerstva a nařízení EU jsou totiž údajně natolik přísné, že potraviny s nadměrnou koncentrací éček se v Česku do oběhu prakticky nemohou dostat.

E + číslo – označení obávaných éček v potravinách

Negativní názor na aditivní látky vyvolala pravděpodobně změna, po které se složení potravinářských výrobků začalo označovat jinak. V osmdesátých letech minulého století bylo zavedeno označení ve formě čísla za písmenem „E“ – toto mnozí spotřebitelé  zaregistrovali a obecně označili jako chemii v produktech. 

Nejškodlivější éčka?

Populárním mýtem veřejnosti je dnes dělení přidaných látek na „neškodná“ a „nebezpečná éčka“, přičemž pro tato tvrzení podle odborníků neexistují žádné důkazy. 

Všechny přídatné látky procházejí složitým schvalovacím procesem, při kterém je stanovován tzv. ADI neboli akceptovatelný denní příjem (Acceptable Daily Intake). Jde o množství potravinářského aditiva vyjádřeného v mg na kg tělesné hmotnosti, které lze konzumovat denně bez zřetelného zdravotního rizika. 

Při stanovování ADI se berou do úvahy všechny nežádoucí účinky, ke kterým může při konzumaci každého aditiva dojít, přičemž nejvyšší dávka, při níž se nežádoucí účinek ještě neprojeví, je označována jako NOAEL (No Observed Adverse Effect Level). 

Zdravější varianty dobrot  

Se zdravější variantou „éčkových“ produktů, jako jsou kaše, tyčinky a obecně ovesné a celozrnné produkty v SEMIXu, nešlápnete vedle. Přečtěte si, proč byste měli zařadit do svého jídelníčku oves. Dále vyměňte barevné, přeslazené a umělé sladkosti za celozrnné svačiny a zabalte je nejen vašim dětem. 

Existují weby, na kterých jsou zveřejňovány dokonce stupnice škodlivosti éček. Důvěryhodnost poskytovaných údajů je ale nutné prověřovat. V tomto směru doporučujeme relevantní webové portály, jako jsou bezpecnostpotravin.cz, viscojis.cz, szu.cz nebo efsa.eu.

Éčka: jen pojmenování?

Dozorové orgány u nás používání přídatných látek kontrolují a pro označování potravinářských aditiv na obalech výrobků jsou stanovena jasná pravidla. Ve složení potraviny musí být vždy uveden název látky nebo její „E“ kód, například: E 330 nebo kyselina citronová, a také kategorie přídatné látky, např. konzervant, barvivo, antioxidant apod. 

Potravinářská aditiva jsou trvale sledována a v případě potřeby se přehodnocují z hlediska měnících se podmínek použití a nových vědeckých informací. Je to nepřetržitý proces, který probíhá jak na celosvětové úrovni, tak na lokálních úrovních. Jestliže vědci na základě nových poznatků dojdou k názoru, že schválená přídatná látka může představovat zdravotní riziko, iniciuje Evropská komise nové prověřování její bezpečnosti, které zajišťuje Evropský úřad pro bezpečnost potravin EFSA. Pokud vás zajímá více k tomuto tématu, shrnuli jsme všechny informace ohledně zpracování potravin v SEMIXu v článku.  

Například v roce 2007 se komise rozhodla, že nově prověří zdravotní nezávadnost asi 300 existujících potravinářských přídatných látek. Ve shodě s novou legislativou EU musela EFSA do prosince 2020 posoudit bezpečnost všech přídatných látek, které byly schváleny před 20. lednem 2009. Na základě nových vědeckých poznatků již bylo dokonce stanoveno, že potravinářská barviva žluť SY (E 110), chinolinová žluť SY (E 104), azorubin (E 122), červeň allura (E 129), tartrazin (E 102) a ponceau 4R (E 124) musí výrobce na obalu označit textem s informací, že "mohou nepříznivě ovlivňovat činnost a pozornost dětí". 

V souvislosti s rezervovaným postojem veřejnosti k éčkům v potravinách je třeba si uvědomit, že škodliviny se běžně vyskytují i v potravinách z přírody. Ovšem přirozeně, takže na obalu žádné označení „E“ mít nemusí. Bylinné čaje mají ale ve vyhlášce svá striktní omezení: některé byliny se mohu v čajových směsích používat pouze do 30 %, jiné dokonce do 5 %, zvláště pro látky, které nejsou vhodné pro zdraví. 

Látky, které by šlo označit písmenem „E“, najdete i v zelenině

Také v běžné zelenině najdeme řadu přírodních toxických látek. Solanin v bramborách je toho důkazem a i on je limitovaný ve vyhlášce. Nebezpečná je dále nahnilá nebo plísní napadená kořenová zelenina. Vznikají v ní látky, které jsou silnými fotoalergeny, takže po osvícení sluncem mohou u člověka vyvolat alergickou reakci. 

Pokud nejsou potraviny řádně ošetřeny a skladovány, mohou být napadeny plísněmi, aniž by to na nich bylo znát. Chuť potravin plíseň kolikrát ani neovlivní, a přesto může být taková potravina výrazně toxická. Na rozdíl od diskutovaných éček už byla u některých plísní dokonce prokázána jejich karcinogenita. 

V SEMIXu vám můžeme nabídnout 100% jistotu složení v rámci označení bez palmového oleje, který jsme vyřadili při výrobě našich potravin a vyměnili jej za směs kokosového tuku a olivového oleje.