Produktyimg Menu

 

TUKY


Tuky představují zásobárnu energie v potravě, tvoří stavební složku buněk. Umožňují vstřebávání vitaminů, z tuků se tvoří některé hormony, chrání nás před úniky tepla.

Tuky jsou dvojího původu - živočišné a rostlinné. Podle typu mastných kyselin se tuky rozdělují na:

  • nasycené - měly by být max 1/3 námi přijatých tuků (živočišné tuky, rostlinné tuky - palmový olej a kokosový olej)
  • nenasycené - mají tvořit 2/3 přijatých tuků, ideálně rostlinných (živočišné tuky, palmový olej a kokosový olej, avokádo, losos, vlašské ořechy).

A ještě trocha čísel: Celkově by tuky měly tvořit 25 – 30 % energetického příjmu, přičemž energetická hodnota 1 g tuku je přibližně 38 kJ. 1 gram tuku obsahuje téměř dvakrát tolik energie nežli 1 g sacharidů (17 kJ), či 1 g bílkovin (17 kJ).

SACHARIDY 

Sacharidy jsou zdrojem energie pro činnost mozku a svalů. Z hlediska výživy by měly tvořit největší podíl energetického příjmu člověka, celkové množství je dáno pohlavím, věkem a fyzickou zátěží. Sacharidy dělíme na monosacharidy (jedna cukerná jednotka = velmi rychlý zdroj energie), disacharidy (glukóza, fruktóza, galaktóza), oligosacharidy (2-10 cukerných jednotek) a polysacharidy (více než 10 cukerných jednotek, komplexní sacharidy). Čím je cukerných jednotek více, tím déle se sacharid rozpouští a tím déle také sytí organismus. Vhodnou dobou pro příjem menšího množství jednoduchých cukrů je snídaně, protože hladina glykogenu bývá po spánku nižší a vzhledem k pohybové aktivitě během dne tělo rychlé cukry snadno zpracuje. V ostatních případech bychom měli upřednostňovat sacharidy ze škrobů (obilniny), celozrnné pečivo, zeleninu, rýži, těstoviny, brambory, kukuřici, luštěniny, semena.

Především pro sportovce je důležitým faktem, že sacharidy chrání vybudované svaly před odbouráním, závisí na nich kvalita sportovního tréninku a jako jediné zásobují mozek. Pokud cukry nepřijmeme ve stravě, tělo spustí obranný mechanismus a glukóza se vytvoří z odbourávajících se svalových aminokyselin.

Nedostatek cukru v krvi může zapříčinit řadu negativních dopadů na lidský organismus. Mezi nejčastější patří nervozita, špatná nálada, nevolnost a pocit slabosti.

Energetická hodnota 1 g sacharidu je 17 kJ. Doporučené denní dávky podle 1169/2011 jsou 260 g sacharidů, z toho 90 g cukrů.

VLÁKNINA

 

Jde o nevyužitelné polysacharidy, kterým ve stravě vděčíme za zvýšení viskozity obsahu střev, prospěšný probiotický účinek, zlepšení peristaltiky střev.

Vláknina se obecně dělí na vlákninu rozpustnou a nerozpustnou. Aby plnila své funkce, musí organismus přijmout dostatečné množství vody.
Rozpustná vláknina se nachází zejména v ovoci, ovsu, luštěninách, sladu a bramborách. Významná je hlavně z toho důvodu, že je v tenkém střevě částečně štěpena. Vytváří gely, které zvyšují viskozitu střevního obsahu, a zpomaluje resorpci glukózy. Rozpustná vláknina působí také jako prebiotikum, čímž podporuje rozmnožování střevní mikroflóry. 
Nerozpustná vláknina zvyšuje objem stolice a zkracuje její tranzitní čas tlustým střevem, čímž se zároveň zkracuje doba styku toxických látek se střevní stěnou a dochází k mechanickému čištění střev. Tato vláknina také zpomaluje vstřebávání glukózy, což vede k nižšímu nárůstu hladiny cukru v krvi. Chrání organismus před zácpou, gastrickými a duodenálními vředy a hemeroidy.      

Doporučuje se přijmout 30 g vlákniny denně, přičemž poměr mezi rozpustnou a nerozpustnou vlákninou by měl být 1:3. Maximální doporučená denní dávka vlákniny je stanovena na 45 g. Je to z toho důvodu, že při vyšší konzumaci vlákniny může docházet ke snížení vstřebávání některých minerálních látek. Děti a dospívající by podle Americké nadace pro zdraví měli přijmout 5 g vlákniny + jejich věk (např. 10leté dítě má přijmout 15 g vlákniny, tj. 5 g + 10 let věku = 15 g). 

Epidemiologické studie ukazují, že je dnes možné spojovat výskyt onemocnění civilizačního původu s nízkým příjmem vlákniny v potravě.

     

BETAGLUKANY

Jedná se o komplexní přírodní polysacharidy, řadíme je mezi rozpustnou vlákninu. Obsahují je buněčné stěny hub, pekařských kvasinek, mořských řas a také obilí - zde jsou nejvíce zastoupeny v bezpluchém ječmeni a ovsu. Betaglukany obilovin příznivě působí na hladinu cholesterolu a glukózy v krvi. Mohou také fungovat jako prebiotikum.

Obecně jsou glukany velmi početná rodina, ovšem ty s předponou "beta" (se specifickou polohou chemických vazeb v molekule) vynikají největší biologickou aktivitou. Na jejich zdroji podle vědců příliš nezáleží, důležitá je chemická čistota a určitý denní příjem. Podle Evropského úřadu pro bezpečnost potravin je dávka potřebná pro pozitivní účinek betaglukanů stanovena na 3 g denně. Betaglukany lze konzumovat v běžné stravě a kvalitní betaglukany z českých odrůd ječmene bezpluchého obsahuje i řada našich produktů.

 

BÍLKOVINY

Bílkoviny patří mezi základní živiny, které slouží pro stavbu a obnovu tkání, tvorbu hormonů, dobrou imunitu a tvorbu erytrocytů (červených krvinek). Denní doporučovaná dávka bílkovin v potravě je asi 10 až 15 % dodávané energie, což představuje 0,8 g bílkovin na kilogram tělesné hmotnosti. Nedostatek bílkovin nepříznivě ovlivňuje tělesný i duševní vývoj, nadměrný přísun je naopak velkou metabolickou zátěží pro játra i ledviny. Bílkoviny jsou složité látky, které se skládají z menších jednotek - aminokyselin. Ty aminokyseliny, které jsou potřebné k výrobě vlastních bílkovin (neesenciální), si dokážeme přestavět z jiných a nemusíme je tělu dodávat, ovšem aminokyseliny, které si tělo neumí samo vytvořit, mu musíme dodat právě potravou. Pokud se budeme držet kritéria plnohodnosti/neplnohodnosti, měli bychom dbát především na dostatečný přísun kvalitních živočišných bílkovin, mezi které řadíme vejce, mléko, mléčné výrobky, maso, masné výrobky (kvalitní šunku) a ryby. Mezi rostlinné zdroje proteinů patří naopak luštěniny či sója a bílkoviny nám poskytují i obiloviny, různé cereální produkty a skořápkové ovoce (ořechy, arašídy). Je však nutné mít stravu vyváženou a pestrou a neupřednostňovat určitý zdroj bílkovin před jinými, jinak by mohlo v organismu z dlouhodobého hlediska docházet k aminokyselinové dysbalanci.