Duše diktuje, tělo reaguje. Zájem o psychosomatiku u nás narůstá

16. 8. 2014
Duše diktuje, tělo reaguje. Zájem o psychosomatiku u nás narůstá

Moderní biologická medicína vychází z předpokladu, že každá zdravotní porucha má nějakou objektivní příčinu, kterou dokáže pomocí odběrů, céteček a magnetických rezonancí odhalit a zásahem zvenčí - léky, operacemi nebo fyzikálním působením - také vyléčit. V roce 2001 však časopis British Medical Journal zveřejnil studii, podle které u téměř 40 % pacientů s typickými tělesnými obtížemi chybí objektivní nález. Pro biologicky vzdělaného lékaře je to neřešitelný problém a často takového pacienta považuje za simulanta nebo hypochondra. Přitom tomu tak není a jeho obtíže jsou jen somatizací neboli ztělesňováním složité, neřešené životní situace. Je bezradný, žije ve stresu a to, co není schopen zvládnout ve vědomé rovině, začne jeho tělo postupem času "řešit" za něj - nemocí. 

Psychosomatická (celostní) medicína zkoumá tělo člověka na rozdíl od klasické biologické medicíny komplexně. Odhaluje příčiny bolestí a zdravotních problémů způsobených psychickými problémy člověka a studuje vztahy mezi fyzickou a psychickou stránkou člověka. Zabývá se především vlivem psychických funkcí na chod lidského organismu. Jakkoli tato definice na první pohled zavání léčitelstvím, rozdíl mezi psychosomatikem a léčitelem (kromě zásadního faktu, že psychosomatik je vždy lékař) tkví v tom, že léčitel pacientovi neřekne "vy máte problémy s manželkou", ale "máte tady plnou dráhu žlučníkovou, takže budete pít tyto čaje“. Léčitelé uhýbají od přímého řešení problémů, a snadněji se jim tak daří dosáhnout důvěry pacienta - nerozebírají ho uvnitř. I tak u nás došlo během posledních pěti šesti let k obrovskému obratu ve prospěch zájmu pacientů o psychosomatickou léčbu. Podle lékařů samotných je to ale paradoxně tak trochu jejich noční můra. Není možné vyrobit ze dne na den tolik specialistů, kolik by bylo potřeba, není to jako vylisovat víc tablet nějakého léku. Kapacita psychosomatiků narůstá postupně a momentálně se nacházíme v přechodném období, kdy poptávka značně převyšuje nabídku.

Základem pro to, aby psychosomatický lékař mohl člověku pomoci, je pochopení jeho životního příběhu. Psychosomatická pracoviště mají velmi široký záběr: jejich lékaři spolupracují s psychology, psychoterapeuty, fyzioterapeuty, ale pravidlem číslo jedna všude zůstává, že pacient musí umět naslouchat a být ochoten ve svém životě něco změnit. V psychosomatické medicíně platí, že úspěšnější jsou vždy pacienti otevření novým pohledům. Ti, kteří umějí překonávat varovné kontrolky stavu svého života, především pak svých vztahů s lidmi. Psychosomatika přitom není novinka, jen se o ní tak intenzivně, nahlas a na celorepublikové úrovni nikdy nemluvilo. Zatímco k psychiatrům přicházejí primárně pacienti s depresemi, úzkostmi a jsou léčeni psychoterapií, psychosomatičtí pacienti jsou většinou lidé zaměření na výkon a racionální úvahu. Jedná se o lidi se značným pracovním úsilím, úspěšné, pracovně vytížené, kteří jsou zvyklí překonávat překážky a nepodléhat slabostem - takoví, kteří prožitkovou sféru svého života bohužel upozaďují. Nejsou to jedinci, kteří by se svou psychikou chtěli primárně zabývat, ale pokud na tuto variantu přistoupí, nelitují. Člověk orientovaný na výkon bere totiž jako svoje selhání i to, že by mohl mít nedejbože nějakou slabost. Stydí se za ni a popírá ji. Samozřejmě je jednodušší předepsat mu fyzioterapii bolavé páteře, než si s ním sednout a zeptat se: „Jak se máte, povězte mi něco o sobě.“ Pokud takovým lidem lékař řekne, že zažívají úzkost, kterou si vzhledem ke své povaze a vychování nemohou připustit, takže ji kompenzují silovým, agresivním, sebevědomým chováním, většinou se lékaři vysmějí. Argumentují tím, že jsou to „nějaké psychologické bláboly“, že oni potřebují jenom snížit krevní tlak. Vstup do psychosomatické terapie proto nebývá jen tak přátelský rozhovor ve stylu „povězte mi…“. Lékař musí být v psychosomatice vzdělaný, aby mu pacient hned na začátku nepřibouchl dveře. Když si zlomíme nohu, nikdo nebude tvrdit, že je třeba se vzchopit a jít do práce. Když ale řekneme, že máme úzkosti, že je nám smutno a potřebujeme, aby nás někdo objal, protože se na světě cítíme být sami, okolí se nám vysměje. Cítíme se zahanbeni. Jsou to stavy, kdy naše tělo vyjadřuje původní emoční přání, které ale nemůžeme vědomě zpřístupnit, protože by způsobilo stud.

Hranice nemožného jsou v psychosomatice dány vždy ochotou pacienta a jeho rodiny spolupracovat, aktivně se zapojit do procesu uzdravování a nečekat. Pokud pacient čeká, že „to“ za něj někdo vyřeší a dá mu lék, nemůže ho psychosomatik léčit. Takový pacient je vhodný pro psychiatrii, kde dostane léky nezávisle na tom, jestli chce, nebo nechce. Největším uměním je proto získat důvěru psychosomatických pacientů, protože tito lidé nebývají ochotni se se svým životním příběhem svěřovat. Kromě onkologických onemocnění, což jsou příliš „tvrdé nemoci“ na to, aby je psychosomatika mohla obsáhnout, lze v psychosomatické rovině léčit jakékoli nezhoubné chronické nemoci. Patří sem chronické bolesti všeho druhu, funkční obtíže zažívacího traktu nebo dýchacího traktu, stavy snížené imunity, únavové syndromy, ekzémy.

Zatímco dříve přicházeli pacienti k lékařům se „zakázkou“, aby je uzravili a předepsali jim léky, dnes je „zakázka“ jiná: "Pane doktore, já už nechci brát léky. Co můžu udělat pro to, abych se uzdravil a mohl je vysadit?". Lidé se dnes odmítají odevzdávat, chtějí svému stonání rozumět. Nápor pacientů na ordinace několika desítek lékařů, kteří se psychosomatice u nás věnují, je tak drtivý. Chodí sem pacienti s ekzémy, vysokým tlakem, bolestmi kloubů, zažívacími potížemi, únavou, neplodností, úzkostí. A psychosomatik ví, že každá nemoc je informace. O tom, jaký člověk je, jakým způsobem a v jakých podmínkách žije, že dělá v životě nějakou chybu. Psychosomatici fungují de facto v roli tlumočníků: "překládají" pacientovi sdělení, které mu jeho tělo nemocí vzkazuje. Odhaduje se například, že až 50 % pacientů s chronickými symptomy v oblasti zažívacího traktu jsou psychosomatičtí pacienti. Samozřejmě je možné namítnout, že k získání důvěry pacienta není třeba sahat k „podivným starobylým technikám“, když nás moderní farmaceutický průmysl zásobuje obrovským množstvím pozoruhodných léků, jejichž efekt je znám. Jistě jich lze také využít, ale psychosomatického pacienta - chceme-li docílit trvalejších změn - je třeba získat pro hlubší změny v jeho životě. Čím více totiž lék ulevuje od symptomů, tím menší je naděje, že se do potřebných změn člověk pustí. Naštěstí přicházejí k psychosomatikům převážně pacienti, kteří jsou klasickou medikamentózní léčbou zklamáni. A skutečnou změnu nezpůsobí u chronického případu zpravidla zázračný lék, ale nové nahlédnutí vlastní situace. U některých diagnostických skupin lze tímto postupem dosáhnout uzdravení až v 80 % případů. Nejdále jsou s psychosomatikou v Německu, kde mají dokonce síť lůžkových psychosomatických pracovišť. Psychosomatický pacient sem přichází průměrně po 7 letech od začátku svých obtíží. Tak dlouho trvá, než dozraje k odhodlání, že lékaře-psychosomatika ze své vlastní vůle vyhledá. 




Garantováno

Naše cereálie se jako celozrnné netváří, ale celozrnné skutečně jsou.

Jedinečné

Jsme jediná česká firma, která má unikátní technologii pro výrobu křupavých vloček.

Vyzkoušejte

Jako první dělíme celozrnné cereálie podle jejich prospěšnosti pro zdraví.

Akční nabídky na Váš email:
Akční nabídky a slevy na Váš email.
Zasíláme max. 1x týdně.